Obsah stránky

Dřívější historie

Ves Lhota Kalousova byla zničena ve třicetileté válce, zřejmě byla vypálena. Její obyvatelé buď zahynuli, nebo již neměli zájem o její obnovu. V Hradci býval panský dvůr. Prvně je připomínán v roce 1598 za vlády Jana Rudolfa Trčky z Lípy. Mimo něj zde bylo i pět stavení a cihelna. K Hradci patřily osady - Horní Ledeč, Horní Hradec, Hamry, Kříže a samota Hořeslavsko. Školní děti z Hradce a okolních osad chodily do školy v Ledči nad Sáz. Většina obyvatel se živila zemědělstvím a chovem dobytka. V roce 1869 zde žilo 405 obyvatel. V dalších letech se pak počet obyvatel zmenšoval. V obci byl v roce 1912 založen Spořitelní a záloženský spolek (Kampelička) pro Hradec a okolí. V tomto roce jsou v Hradci zmiňovány dvě cihelny. Jednalo se o C. k. cihelnu tereziánské nadace a o kruhovou cihelnu Vojtěcha Nosakoviče. Ten v té době vlastnil Thunovský letohrádek a velké pozemky v Horní Ledči.

Poprvé se v Hradci uvádí kruhová cihelna v roce 1879. Stála na pozemku, který patřil majitelce Thunovského letohrádku Amalii Schreinbergové. Ta vlastnila letohrádek od roku 1871 do roku 1900. Tehdy letohrádek koupil i s cihelnou Vojtěch Nosakovič. Vyráběly se zde cihly, dlaždice, střešní tašky - ruční i falcované. Pálilo se i vápno na stavby a k hnojení. Vápenec se dovážel z lomu v Pivovarském údolí. V roce 1921 přešla cihelna na MUDr. Otakara Kubína a Jaroslava Flanderku. V té době se produkovalo ročně až milion cihel. Ručně je vyrábělo 25 dělníků. Po smrti Jaroslava Flanderky v roce 1934 převzala cihelnu Hospodářská záložna v Ledči nad Sázavou, která zde měla pohledávky. V roce 1940 koupil pozemek i s cihelnou Oldřich Winter. V padesátém roce byla na cihelnu uvalena národní správa. V roce 1957 získala pozemek i s cihelnou Strojní a traktorová stanice v Ledči nad Sázavou. Tak zanikla jedna z nejstarších cihelen na Ledečsku. Za první světové války muži narukovali na bojiště a hospodářství pomalu upadala.

V roce 1917 byl odebrán zvon z kapličky pro vojenské účely. Nejsmutnější bylo, že se ke svým rodinám nevrátilo pět mužů z Hradce. Velká slavnost se konala 9. září 1923. V tento den došlo k vysvěcení nového zvonu do kapličky. Zvon posvětil ledečský děkan Václav Vačkář. Slavnosti se zúčastnilovelké množství lidí z celého okolí, včetně členů tělovýchovné jednoty Orel z Ledče nad Sázavou. V roce 1927 byla postavena silnice v Pivovarském údolí. Vzniklo tím dobré spojení mezi Ledči a osadou Hamry.

Poprvé byl zaveden v Hradci vodovod v roce 1928. Z návsi si ho pak mohli všichni zájemci připojit do svých domů. Na paměť desátého výročí vzniku Československa, postavil ledečský velkostatek pamětní kámen na Hoře-slavsku u křížku, tam kde odbočuje cesta k Prosíčkám. Dnes je letopočet 1928 doplněn o rok 1945, kdy byla naše vlast osvobozena od německé nadvlády.

První republika přinesla do obce i rozvoj kultury. V roce 1931 byl založen spolek divadelních ochotníků Pokrok. Nebylo jedné rodiny, z níž by někdo v tomto spolku nepůsobil. V prvním roce své činnosti bylo sehráno pět představení, která se uváděla i v hostinci v nedalekých Hamrech. Pracovní příležitost přinesla stavba vodovodu do hradu v roce 1933. Staré dřevěné potrubí už dosloužilo a voda z něho byla velmi znečištěna. Do vodojemu se stahovaly prameny z lesa mezi Hradcem a Ostrovem. Jednalo se o gravitační vodovod v délce dvou kilometrů. Velmi obtížný byl výkop v okolí hradu, kde bylo potřeba odstřelit a ručně vysekat skálu do hloubky 150 centimetrů. Vydatnost pramenů byla naměřena 700 hektolitrů za 24 hodin. Pracovalo zde na šedesát dělníků za minimální mzdu 1,50 Kč za hodinu. Stavba byla dokončena za tři měsíce.